You
Luigi Rana, Marta Trento,
Nicola Peloso, Giovanbattista Giorgilli/Gabriela Osvaldová
Nevnímáš a snad nevidíš,
že
já si v sobě stavim mříž
a
pod ní ještě pevnou zeď
to
je má odpověď
Tak
žádnej řev a žádnej pláč
a
žádnej děsnej srdcerváč
a
žádný scény zoufalý
co
tě povalí
Nechci
řvát tu jak husa pitomá.
To
si fakt, lásko, nechám na doma.
Kdo
to řek? Snad ne já? Asi já!
Že
je láska krásnej cit.
Láska
bodá jako nůž!
Tak
ať táhne, už chci mít klid!
To
si piš! Vzpomínám,
na
tvý řeči prolhaný.
Ty
jsi těžkej pohodář
a
já brečim si do vany
Ty
nevnímáš a neslyšíš,
že
spadla klec a bouchla mříž.
Co
tvý řeči úžasný,
jak
to bylo překrásný
Tak
už běž a nech mě bejt!
Srdce
v háji, z mozku prejt.
Co
jsem nechtěla, to mám
spi
si sám
Nechci
řvát tu jak husa pitomá.
To
si fakt, lásko, nechám na doma.
Kdo
to řek? Snad ne já? Asi já!
Že
je láska krásnej cit.
Láska
bodá jako nůž!
Tak
ať táhne, už chci mít klid!
To
si piš – vzpomínám
na
tvý řeči prolhaný.
Ty
jsi těžkej pohodář
a
já brečim si do vany
do
telefonu:
Žádnej
křik a žádnej pláč,
scény
nebudou.
Abys
mi ještě vyčítal,
že
žil jsi s obludou
Tak
žádnej křik a žádnej pláč
a
žádný běsnění.
Až
budu hřát, blbnout na kvadrát,
tak
se nic nezmění
Já
mám jen teď, žádný pak.
Přejel’s
mě jak náklaďák.
I
když je to pochmurný,
tvý
city smetu do urny.
Neskučím
jako pes
na
hrob ti tesám esemes.
Můžeš,
lásko, klidně spát
chcípni,
když mě už nemáš rád.
Kdo
to řek? Snad ne já?
Že
je láska krásnej cit.
Láska
bodá jako nůž.
Tak
ať táhne, už chci mít klid.
Neskučím
jako pes
Na
hrob ti tesám esemes.
Můžeš,
lásko, klidně spát
chcípni,
když mě už nemáš rád!